Některé známe díky jejich umu na hřišti, někteří si naši pozornost vysloužili díky sympatickému vystupování mimo něj, o některých víme, že rádi kopnou zlomenou pod sebe, obstřelí blok, nebo nedají obraně šanci šlajzovanou patou, a o některých nevíme nic. Co dělají, čím se živí, jaký seriál si rádi před spaním pustí a jestli je pro ně vepřo knedlo zelo „prasárna za odměnu”, nebo dají přednost špagetám s kečupem? I proto zde máme projekt Humans of nohejbal, který by vám měl naše nohejbalisty více představit.
Radim se nám ozval z ticha své okresní nohejbalové kariéry a odtajnil nám, kde se "schovává" a co dělá. Pro nohejbal i v soukromí. Štafetu předal osobnosti se skutečně velikým "O". Neboť mi dá jistě spoustu lidí, hráčů, dorostenců i žáčků zapravdu, že tento hráč táhne nejen svůj tým, ale především pozornost, obdiv, zájem a uznání. Byl takový vždycky? A jak si tohle postavení v nejen nohejbalové společnosti získal?
Poslední zpovídaná osobnost Radim Havránek si zvolil tebe. Pamatuješ si Radima ještě ze hřiště, nebo se vaše generace tak akorát míjely?
Především bych rád Radimovi Havránkovi poděkoval, nominace právě od něj mě opravdu velmi těší a vůbec jsem ji nečekal. S Radimem se pochopitelně známe, určitě ale ne tak, jako se zná například od dětství s Fandou Kalasem nebo jinými hráči z Modřic, ale vždy jsme k sobě chovali úctu a respekt. Naše generace se už lehce míjela, ale ne zcela úplně. Ještě jsme v extralize proti sobě nastupovali a pamatuji si na nelítostné a vyrovnané bitvy starší generace hráčů Modřic a Karlových Varů. S Radimem jsme se i v poslední době vídali na akcích pořádaných týmem Radomyšle a zavzpomínali spolu v kamarádském duchu na nohejbalová klání z minulých let. Radima si pamatuji jako skvělého blokaře a smečaře, který byl tahounem trojic, vždy se vyznačoval velkou bojovností a zápalem pro hru.
Radim si tě vybral také pro váš společný post. Hlavního smečaře a blokaře. A vyšvihl velikou poklonu nohejbalové, a především blokařské legendě Karlu Bláhovi. Jak ty vnímáš působení v jednom oddíle s takovouto osobností a jak si pamatuješ, že jsi na Karla nahlížel, když ses k nohejbalu připletl a poznal ho?
Karel Bláha musí být vzorem pro všechny hráče, kteří na blokařském postu nastupují. Když jsem v 15 letech přešel do týmu Liaporu Karlovy Vary, na všechny ty skvělé hráče jsem pohlížel s velkým respektem a snažil jsem se od nich učit. Každý měl v karlovarském týmu svou nezaměnitelnou roli. Byla to obrovská nohejbalová škola vyrůstat vedle takových velikánů, jakými jsou Karel Bláha nebo Jirka Dvořák, Franta Veselý, Vlasta Kubín, Josef Tirpák nebo Míša Kokštein. Pamatuji si, že jsem jako malý kluk měl jejich jména napsaná v penálu a vždy, když jsem ho otevřel, vzpomněl jsem si na své vzory a těšil jsem se, až vyběhnu ze školy a půjdu trénovat, abych se jim mohl přiblížit. Když jsem s nimi potom v průběhu dorosteneckých let trénoval, znamenalo to pro mě obrovskou čest.
Jak, kdy, kde a proč jsi s nohejbalem vlastně začal? Jak jsi ho objevil?
Obdobně jako většina nohejbalistů jsem i já začal s nohejbalem jako bývalý fotbalista. Hrávali jsme fotbal ve Dvorech, kde se v bezprostřední blízkosti nacházely nohejbalové kurty. Po fotbalovém tréninku jsme začali chodit do Dvorů na kurty a ještě si přidávali nohejbal. Vlastně jsem se tenkrát asi ve 13 letech domluvil se svým kamarádem Báčim, který nohejbal už hrával, že tam budeme chodit spolu, a tak jsme začali pod taktovkou Petra Mužíka z týmu Becher Karlovy Vary Dvory trénovat a učit se tomuto nádhernému sportu, který jsem už neopustil.
Hodně se angažuješ do práce s nohejbalovou mládeží. Máš přehled. Utkvěl ti v paměti nějaký talent, kterého bys svou zmínkou jistě patřičně motivoval k další tvrdé práci a tréninku?
Posledních deset let jsem se snažil u nás v klubu i na různých kempech přispět v práci s mládeží. Tento rok jsem svou angažovanost v mládeži z osobních rodinných důvodů omezil, ale určitě se v budoucnu k této aktivitě ještě vrátím, protože naše mládež potřebuje vzory, trenéry a péči, aby nohejbal nestagnoval, nebo dokonce nepřišel o novou generaci. Za své působení v práci s mládeží si pamatuji celou řadu hráčů, kteří měli velký talent už v žákovské kategorii a dnes nastupují v mužské kategorii i v kláních proti mně. Pamatuji si Zdendu Kalouse, kterého jsem trénoval na kempu v Chabařovicích, nebo i Braňo Belka ze Slovenska, kteří už na těchto soustředěních žákovských nadějí měli převyšující výkonnost oproti ostatním dětem. Je poměrně úsměvné, když si vzpomenu, jak jsem trénoval např. Daniela Svobodu jako malého žáčka, při soustředění v Radomyšli jsem jej hlídal, aby si vzal na trénink kapesník, a dnes s námi jezdí v jednom autě na zápasy "A" týmu a je to dospělý mužský.
Honzo, co kromě nohejbalu a sportování momentálně zaměstnává tvůj čas víme a přejeme ti co nejpříjemnější otcovské povinnosti. Čím dalším jsi dříve rád trávil volný čas?
Děkuji za přání, otcovské povinnosti teď opravdu zaměstnávají všechen můj volný čas a snažím se s malým Honzíkem a manželkou trávit každou volnou chvíli. Dříve i dnes jsem svůj volný čas vyplňoval především sportem, protože aktivní odpočinek mi pomáhá a mám ho jako drogu. Bez každodenního pohybu si život nedokáži představit. Rád chodím na ryby, které beru jako bezva relax a ideální čas na urovnání myšlenek. Dříve a konec konců ještě dnes vyplňuji svůj volný čas studiem. Okruh mých aktivit se asi od ostatních lidí příliš neliší a zužuje se na rozsah – práce, rodina, sport a ve volných chvílích i relax v přírodě.
Na koho se na začátku sezony nejvíce těšíš?
To je těžké říct, co se myslí začátkem sezóny. Prakticky celý rok se pouze s drobnými přestávkami trénuje, všechny lidi okolo nohejbalu vídám při zimních či letních turnajích, takže se rozhodně nedá říct, že se na někoho těším více, nebo méně. Obecně se určitě těším na lidi okolo nohejbalu, kteří tvoří celkově pohodový kolektiv. Po zápase si s nimi rád popovídám a zasměji se.
Hraješ výhradně v botách značky Botas. V čem ti tak vyhovují, že jim zachováváš takovou věrnost?
V botách značky Botas hraji téměř s jednou výjimkou celou svou nohejbalovou kariéru. Botasky jsou dle mého názoru a zkušenosti tou nejlepší botou na nohejbal. Určitě s mým názorem nebude celá řada nohejbalistů nyní souhlasit, ale pro mě je to jednoznačná jednička. Bota je vyrobena přímo pro náš sport, zástupci této společnosti konzultují vývoj s reprezentanty a snaží se nohejbalistům naslouchat, což se určitě při vývoji ostatních značek bot neděje. Mně vyhovuje klasická bota, ve které mám cit při kontaktu s míčem a podrážka boty není příliš vysoká. Navíc vroubkování na spodní části boty je naprosto jedinečné a na povrch antuky bezkonkurenčně nejlepší.
Díky, že sis ve svém nabitém programu našel čas na naše otázky. A nyní zbývá zodpovědět tu poslední, kterou i bez vyřčení znáš :)
Mezi nohejbalisty mám celou řadu kamarádů a napadla mě řada jmen. O hráčích zvučnějších jmen se ví alespoň něco, ale v letošním roce se na nohejbalových extraligových kurtech objevil i jeden zajímavý nohejbalista s osobitým stylem i nohejbalovým jménem, o kterém se příliš neví, a nejednoho čtenáře by mohl jeho příběh zajímat. Svou štafetu předávám svému kamarádovi Michalu Nepodalovi.
A než se nám podaří Michala nahnat a vyzpovídat, připomeňte si třeba předchozí rozhovory s našimi ostatními Humans of Nohejbal.